Žena, která používala její jméno, jí v kavárně nabídla ruku. Tereza ji nepřijala. Nechala ji klesnout mezi jejich židle a položila na stůl zápisník. „Začneme tím pátkem,“ řekla. „Co máte říct, až přijedu?“ Druhá Tereza si svlékla zelený kabát. Byla mladší, asi sedmatřicetiletá, a bez úsměvu z fotografie vypadala obyčejně unaveně.
„Že jsem vaše asistentka. Že jste všechno věděla a jen jste nestíhala.“ Mluvila přímo; možná jí došly připravené omluvy. Při původní prohlídce ji Martin představil jako sestru. Kdyby teď někdo namítl rozdíl, měla tvrdit, že technik špatně slyšel. Tereza si zapsala obě verze. Rozpor byl jednoduchý a přesný. Právě na něm stálo celé představení.
„Proč jste na to přistoupila?“ Druhá žena sevřela šálek. Martin objednával koordinaci firemních akcí už dřív. Tvrdil, že jeho sestra o zastoupení ví, jen nechce zdržovat investora. Stačilo ukázat dům, přikývnout plánům a nechat bratra mluvit. Dostala dvanáct tisíc korun. „Věděla jsem, že je to lež,“ dodala. „Jen jsem si namlouvala, že nikomu nevezme víc než hodinu času.“
Tereza čekala vysvětlení, které by šlo snadno nenávidět. Tohle bylo horší. Nebyla před ní geniální podvodnice. Byla před ní žena, která si potřebovala zaplatit nájem a našla důvod neklást otázky. To rozhodnutí chápala, aniž by je omlouvala. „Já jsem o vás nevěděla,“ řekla. Druhá Tereza přikývla. „Teď už to vím. A chápu, že vám moje lítost nestačí.“
Vytáhla telefon a ukázala objednávku. Tereza nechtěla jen obrázek vybraného odstavce. Požádala o původní zprávy včetně příloh; žena souhlasila, že je předá i advokátce. Na návštěvním listu podepsala vlastní jméno, ale smlouvu neviděla, dokud jí ji včera neposlala její jmenovkyně. „Můžu vám říkat Terko?“ zeptala se. Tereza zavrtěla hlavou. „Zatím radši ne.“
Několik minut procházely pokyny k páteční schůzce. Pak Tereza našla první objednávku, starší než domluva s Martinem. Odesílatelem byl Radův projektový manažer. V příloze stálo: Při prohlídce vystupujete jako spoluvlastnice, pan Vávra vás představí. Martin si tedy ženu nesehnal sám. Kupující věděl, koho posílá do domu, a jeho kancelář přesto jednala, jako by Tereza se vším souhlasila.
„Tohle jste měla ukázat rovnou.“ Tereza slyšela, jak jí ztvrdl hlas. „Bála jsem se, že to všechno odnesu sama.“ Druhá žena sklopila oči. „Nechci vám slibovat, že nenesete odpovědnost,“ odpověděla Tereza. „To nerozhoduju já. Ale rozhodujete, jestli budete lhát dál.“ Poprvé mezi nimi nenásledovala výmluva. Jen tiché: „Nebudu.“
Z kavárny zamířila Tereza k advokátce Ivě Krátké, která jí našla krátký termín mezi dvěma schůzkami. Adamův kontakt nebyl kouzelný klíč; právnička měla dalších otázek víc než odpovědí. Prohlédla dědictví, zprávy i stav zápisu domu. Žádné řízení o převodu zatím neběželo. Doporučila uchovat podklady, písemně popřít cizí jednání a podat oznámení policii. Páteční schůzku chtěla absolvovat s ní.
„Neznamená to, že budete mít v sobotu pokoj,“ upozornila ji. „Ale můžete přestat jednat pod jejich časovým tlakem.“ Tereza tu větu potřebovala víc než ujištění o vítězství. Zaplatila zálohu na právní služby ze svých peněz. V kalendáři přesunula svou příští návštěvu brněnské ordinace a domluvila záskok kolegyně. Poprvé od příjezdu měla pocit, že den rozvrhuje ona.
Adam na ni čekal před domem; měli se společně podívat na okap. Tentokrát přišel bez kufříku; zjistil, že opravu musí nejdřív odsouhlasit oba vlastníci. Tereza se jeho opatrnosti zasmála. Nabídla mu kávu, kterou už nevařila jen pro někoho, kdo pomůže. Vyprávěl o opravě školy, o nepovedeném kváskovém chlebu a o rozvodu, který před třemi lety nikoho nepřekvapil kromě něj.
„Pořád jsem říkal, že až dokončím další stavbu, budeme mít čas,“ přiznal. „Pak už nebylo na co ho mít.“ Tereza mu pověděla, jak se v jejím manželství z otázky Co chceš ty stalo oznámení Už jsem to zařídil. Adam nepoužil příležitost slíbit, že s ním by všechno bylo jiné. Zeptal se jen, jestli si mohou začít tykat. Řekla ano a překvapilo ji, kolik v tom bylo radosti.
Když vyprovázela Adama, všimla si nové zprávy od Martina. Poslal technický souhrn, kterým zdůvodňoval nízkou cenu. Dům se podle něj měl vyklidit kvůli závažnému napadení dřevěných konstrukcí. Pod dokumentem stálo Adamovo jméno. Tereza se ohlédla za mužem u branky. Ještě před chvílí jí v jeho blízkosti bylo bezpečně. Teď potřebovala zjistit, kterou verzi domu popsal on.